Beznadějná láska
Zdravím,
víte co je tohle? V háji... A víte jak moc? Hodně.
Cítím se na nic, netuším kdy mi naposledy něco fakt vyšlo, kdy se mi naposledy něco fakt povedlo.
Vím co chci... asi. Respektive vím co nejvíc chci, vím po čem toužím a vím že je to kurva špatně! Jednou jsem se špatně zamilovala a dopadlo to špatně... ikdyž vzpomínky jsou krásné, jsou to jen vzpomínky. A teď? Padám znova - padám do té podělané propasti z které se zase nebudu moci vyhrabat... Kur*a, kur*a, kur*a... chce se mi brečet. Chce se mi zapomenout na všechno, na všechno co mě zhazovalo hloub a hloub ať to bylo sebekrásnější.
Cítím takovou tu hnusnou prázdnotu, prázdotu co bolí, co mě dusí. Chci už sakra žít, ne furt jen snít... a nebo nechci umět milovat...