close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

»La peine

4. dubna 2010 v 14:18 | Angelot |  Le barbouilleur
Bolest

Tak jo, zase jsem trochu psala, strašně mi totiž psaní povídek chybělo, tak jsem zkusila tohle. Nevím jak se vám to bude líbit, ale snad se to dá alespoň trochu číst. Nijak jsem to neupravovala ani to po sobě nečetla, prostě jsem to napsala a dám vám to sem :)

...Se zazvoněním jsem vyletěla ze třídy jako blesk. Rudé oči, bledý obličej. Prodírala jsem se chodbou plnou lidí dokud jsem se nedostala na záchodky. Třískla jsem za sebou těma dveřma a opřela si čelo o studenou zeď. Napětí začalo trochu ustupovat. Párkrát jsem se zhluboka nadechla, opřela se zády o stěnu a s pláčem se sesunula k zemi.
...Seděla jsem tam, schoulená do klubíčka a brečela. Nechtělo se mi ničemu věřit, nechtělo se mi tam být. Nesnášela jsem to tam. Nesnášela jsem tu školu a ty lidi. Nesnášela jsem ostatní lidi. Nesnášela jsem celej svět. Pomalu jsem zvedla hlavu a už tak dost promočenými rukávy mikiny jsem si otřela uplakané tváře. Tak jo, půjdu.
...Ale nedokázala jsem se ani zvednou, moje nohy mě neudržely. Celá jsem se klepala. Ne, neudělám to, už to neudělám! Nesmím! Jsem dost silná. Opakovala jsem si stále v duchu ta stejná slova. Myslela jsem si že jsem silná, že to zvládnu, že na to mám.
...Opak byl pravdou. Nezvládala jsem to. Už ne, dál už to nešlo. Jsem člověk. Křehká schránka plná různých citů, emocí. EMO uchechtla jsem se.
...Rozklepanou slabou rukou jsem sáhla do kapsy a vytáhla peněženku. Pomalu jsem rozepínala zip. Podívala jsem se nahoru a nadechla se. Pořádně, zhluboka. Nedokážu to.
Obrátila jsem hlavu zpátky a na koš před sebou vysypala obsah peněženky. Našla jsem to. Mezi spostou papírků, jízdenek, peněz a mimochodem zapalovačem od nejlepšího kamaráda - chytla jsem ho pevně do ruky sklonila hlavu a šeptla ,,Promiň." Odložila jsem ho a vzala do ruky to co jsem hledala. Po tvářích mi zase začaly téct slzy. Velké slzy.
...Klepala jsem se snad jako nikdy. Oči sklouzly na mou pravou ruku ve které jsem to držela. Musím.
Opatrně, pomalu jsem vyhrnula rukáv levé ruky a přiložila k ní tu druhou. Žiletka prořízla mojí kůži a na mém předloktí se objevila červená skvrnka. Rozšiřovala se a stékala dolů z ruky. Napětí ustupovalo. Vnímala jsem pouze bolest a tu barvu. S úlevou jsem se opřela a nechala krev téct. Ztratila jsem se... přestala jsem vnímat okolí. Z myšlenek mě vytrhlo až zvonění. Klidně jsem naskládala věci zpátky. Otřela ruku kapesníkem a druhým pak překryla ránu, kterou jsem stáhla gumičkou.
...Vyšla jsem ven, opláchla si obličej studenou vodou, usmála se na svůj bledý obličej a s úsměvem vyrazila zpátky do třídy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kamča/ Kelly Stamp Kamča/ Kelly Stamp | Web | 5. dubna 2010 v 2:29 | Reagovat

Oh twl.. doufam, ze to neni z vlastni zkusenosti jinak moc pekne napsane =)

2 Angelot Angelot | Web | 5. dubna 2010 v 12:50 | Reagovat

Děkuju :) ale kdež, neboj :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.