Květen 2010

»Nechce se mi vymýšlet francouzský titulek (zase :D)

23. května 2010 v 0:01 | Angelot |  Le petit carnet


Zdravím, zdravím :)

Tak jo, co povědět?
Vlastně nevím, dlouho jsem tu zase nebyla... ale nějak začínám být zase docela šťastná!
Ale předem říkám že v tom NENÍ žádný kluk... dalo by se říct :D No jsem prostě stále volná, ale každopádně zpěv a dramaťák a přátelé a škola mě natolik zaměstnává a docela těší (až na tu školu asi) :) Je to krása :) Čtvrtek mě čeká vystoupení, v sobotu další a docela velký (docela :D) vystoupení ve Slavkově :) Krása, nadšená nejvííííc :)
Jakože mi dneska Pája řekl, že to mám zkusit v pěvecké soutěži - super :D
Taky mi vychválili sestřičku do oblak <3 Nadšená a strašně pyšná na ni!! ♥ :) Prostě jí miluju :)
Jinak dneska taky jsem byla konečně v tom velkým dramecu, podomlouvat se a tak :) Aj, nejvíc :D dostala jsem příkazem tu sklínku toho šampaňského vypít :D

Krása, krása, krása :)
cítím se skvěle a fajn :)

Takže jen takovej malej článeček, aby jste věděli, že jsem ještě neumřela... :) <3

»Le chemin de fer de montagne

12. května 2010 v 17:36 | Angelot |  Le petit carnet


Tak jsem zase tady :)

To jste rádi co? :D Zase jde nějaká blbá holka otravovat vaše životy :D Ale vlastně ne, vám to může být fuk, jestli chcete, stačí tenhle článek prostě přejet ale popravdě zde téměř nic než takového články nenajdete :)
Zas a opět mám o čem vykládat a to o věcech humorných i o věcech co mě štvou, jako vždycky :) :/
Prvně k dnešku. Jak určitě víte, dnešek je den boje proti rakovině, nebo něco na ten způsob (respektive je to proti rakovině, ale nevím jak se ten den jmenuje :)) no a naše škola zase samozřejmě prodávala ty malý žlutý kytičky :) Pověřena byla naše třída a my s Miškou vyrazili dopoledne od polikliniky po obchod (jaksi bohužel všechny ostatní dopolední úseky už byly zabrány) a tak jsme vyrazili. Popravdě to šlo dost těžko, protože tam moc lidí nechodilo a hodně bylo docela neochotných. Ale někteří byli vyloženě vtipní :D Třeba jsme se ptaly jedný holky a ta holka ukázala rukou ve které měla peněženku na parkoviště a zahlásila ,,Holky, já mám peněženku v autě!" :D Tak jsme jí nechali být, očividně s námi nechtěla mít nic společného, ale smáli jsme se jí slušně :D Pak když nám tam jedna paní začala domlouvat kšefty a přivedla nám další dámy svého věku (70 let ? :)) a my měli chvíli o zákazníky postaráno.
Mohla bych vykládat a vykládat. O štědrým chlápkovi který nám dal místo dvacky 200 Kč :) O paní co si koupila 5 kytiček, protože tím sama prochází, o vtipném pánovi, co ,,pěstuje kytičky" (vytrženo z kontextu), nebo o úžasných roztomilých dětech co si od nás nadšeně kupovaly kytičky ale pokud vás to vůbec trochu zajímá, tak až tak moc si myslím že ne :) Každopádně dobrej pocit z toho člověk alespoň trochu má, když vidí jak někteří lidi dokážou být hodní a milí a když sami přispějete, máte pocit že jste pro ty lidi něco udělali. Jedna dvacka je nic, ale když se prodá těch 250 kytiček za dvojici, někomu to pomůže! :)
Tohle byla ta z části humorná a usměvavá část, bohužel taky trochu smutná.

Teď dostat ze sebe vztek.
Ach jo, zdá se mi to, nebo vážně mluvím v poslední době o tom samém? Anooo, moje rádoby NK :D (Och, och)... pardon, já vím že občas budu znít hnusně, ale mě už to štve. Když někoho prostě milujete a máte pocit že on je s váma pouze z povinosti, nebo vás bere jako jistotu? Nevím... nevím ani kde začít, na co si stěžovat. Jsou to třeba malichernosti, ale jsou to věci, na kterých mi záleží :( Jak třeba víte, zpívám a měli jsme ten koncert v Křižanovicích jakožto AD HOC TEAM. Ona o tom věděla. Věděla taky jak moc mi na tom záleží. Den předtím měla být oslava narozenin a mamka mě na ni nepustila, protože jsem byla nachlazená. Ve vlastním zájmu jsem se toho raději vzdala, abych nepadla na to vystoupení. Nakonec mi bylo vmeteno do ksichtu, že mám radši ,,stupidní zpěv než své přátelé!" :D Pardon? Výsměch :D Záleželo mi na tom, ano... ale neříkám že je to pro mě důležitější než přátelé a že jsem zmeškala jednu oslavu? Ještě jich bude... No jo, ale Andrejka naivka si myslela že jí její nejlepší kamarádka třeba popřeje hodně štěstí, ať se nám to povede a podobně. A popřála? Ale houby. Ještě mi volala že oni jdou ven a jen tak mimochodem jestli jdu taky (takovéto volání z povinosti, páč to někdo řekl) a já že mám to vystoupení, načež mi řekla jenom ,,Aha, tak čau." Zamrzelo, jediné štěstí, že jsou lidé co na mě mysleli, přátelé co se na mě byli podívat, co mě podpořili, co mi popřáli hodně štěstí a drželo mi palce. V tu chvíli mi rozhodně přišli víc jako přátelé než ona. A proč? Protože od nejlepší kamarádky očekávám, že mě bude podporovat a chápat. Že mi bude přát štěstí a bude ráda že se mi plní můj sen. Ne, místo toho jsem stále ta špatná.
Stále jsem však zůstávala naivní a doufala že se druhý den zeptá jaké to bylo, jak se nám to povedlo, jestli jsem si to užila a podobně. Jediná otázka ,,Cos to měla na sobě?" :D Hodně jí toho zajímalo... :D
Nevadí, vlastně víte, zaačínám být ráda, příliš mě to svazovalo, stávám se tou co dřív, tou co chtěla ona, ale bez ní... ta se spoustou kamarádů, ale ta uzavřená, ta svá a ta co si jde za svým snem.
Mimochodem se moc těším na dny Slavkova, kde mě možná příjde podpořit Lucinka (kéž by to vyšlo :*) a pár lidí ze školy pravděpodobně taky. Možná aji někdo z party, ale pochybuju že ona jo.
Nevadí mi to, budu tam mít je, budu tam mít své přátelé a kamarády a parádně si to užiju! :)
Těším se jako malá, je to další krok kupředu, je to další krok k mému snu. Je nádherné mít sen a ještě nádhernější si za ním jít. Čert vem všechny kluky, já mám svůj zpěv a své přátelé! <3 A můžu vám říct že to nadevše miluju.
No a článek už je příliš dlouhý jak tak koukám, což je vlastně dobře, páč už zde nechci nikoho zatěžovat těma problémama, které jsem původně měla vplánu napsat, ale takhle se mi už dostatečně ulevilo :)

Jen tak mimochodem, jedna fotečka AC HOC TEAMu :)

»Aaaaa

9. května 2010 v 16:28 | Angelot |  Le petit carnet
Aaaaaamyslím že článek nepotřebuje překlad

Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa...
Super, už je mi fajn :)
Ono vyřvat se občas opravdu pomáhá, ale hlavně se vypsat! :)
Jak se máte? Co děláte? Co škola? Co lásky? Co přátelé? Co doma? :)
Plno otázek :)
Já se prostě vypsat musím. Odteď totiž není jiná možnost, jak se ze svých pocitů vykecat. Už nikomu konkrétnímu. Pocit, že jim buďto nemůžu věřit, páč to stejně vykecaj, nebo pocit, že mi za to budou nadávat, že mi začnou říkat jak jsem blbá. To si rači nechám svoje tajemství pro sebe.
Uvažuju že si začnu psát deníček :)
Proč ne vlastně? Budu mít dobrej pocit, že jsem tajemství někomu řekla a on to nikomu nepovím :) Nejlepší je vypsat se a pak to spálit. Tajemství někomu sdělíte, nebo se prostě jen tak vykecáte a máte jistotu, že nikdo jinej se do toho montovat nebude :)
Já už prostě nevím co jinak dělat.
Nebaví mě poslouchat jak jsem se změnila, že už nejsem ta holka co v prváku, nebaví mě poslouchat že ty lidi už to nebaví, že je seru a že je sere moje chování a podobně. Když mě někdo nebere, tak ať mě tak nechá.
No tak závidím svojí nejlepší kamarádce její vztah, no a co? Je to naprosto normální vlastnost, tak se mi občas zasteskne, že nemám co ona, když je vidím. A co ona mi na to řekne ,,Tak si taky někoho najdi!" :D To mě dokáže rozesmát. A co, mám začít chodit s prvním klukem co ho potkám? Já chci někoho koho budu mít opravdu ráda a co bude mít rád mě.
Nechcou mě pochopit, ale tak dobře.
A ty hádky když jsem jenom řekla že chci zhubnout - začala ze mě dělat anorektičku a řekla mi že jsem malý děcko co se o sebe neumí postarat... pardon? Ne, ne ne... proto nikomu nebudu nic říkat, přivítejte zpátky Andrejku introverta. Všechny pocity jdou maximálně na blog, jehož adresu nikdo ze známých kromě Soničky nezná :D A někdy do budoucna snad Lucinka, až se konečně scuknem :)

Omlouvám se, potřebovalo to ven :)

»Bonjour mes amies

4. května 2010 v 17:48 | Angelot |  Le petit carnet
Dobrý den mí přátelé

Zdravíčko,

Už jsem si delší dobu říkala že vám tu napíšu, ale nebyla jsem si jistá, že je co :)
Ale tak nějak, nevím, už to prostě zase potřebuju, dostat všechno co je ve mě na papír (obrazně řečeno :D)
Co se vůbec za poslední dobu stalo?
Pálava! :D
Lidi, něco naprosto nejúžasnějšího, nejlepší výlet kde jsme zatím snad byli :) Dva dny - prvně výšlap na Děvín a obejít si hezky celé ten kopec a večer jsme měli naprostý volno do desíti, pak se zamykala totiž ubytovna. Ano, velká většina z nás zamířila do hospody a dala pivko, dvě... vypité rychlostí blesku, kdyby náhodou přišli profesoři. Někteři už upíjeli ze svých zásob na pokoji a někteří, včetně mě, šli na obchůzku a úspěšně našli otevřenej vinnej sklípek, takže tři litry vínka a už to jelo :)
Pivo se samozřejmě nepije na opití, ale na chuť, takže ty tři litry  mezi 12 lidí krásně stačilo :) Po té co jsme si vychutnali vínečko u vody jsme šli za našincema do hospody. Pár si dalo pivo, Andrejka aktivně musela všechny ochutnat, páč co kdyby nebyly dobrý, že ano :) NO ale pak prozvonila Eliška, jakože jde Boris. Tak rychle vypitý piva jste ještě neviděli! :D Jenže co to bylo? Planej poplach... Ale už to lidem hezky začalo stoupat do hlavy.
Následně na houpačky a na ubytovnu :) Asi v jedenáct jsme se s Miškou hip hip hurá konečně dostaly do umývárek jenže nás z tama hned chtěli vyhodit Jaróš s Danem, takže to byl fakt fofr :D (To se pak člověk těší do své vany :D) a pak vedle k holkám na pokoj, kde si Keči asi tři hodiny v kuse čistil zuby! (,,Jestli má dneska někdo čistčí zuby než já, tak je král!") :D Nejvíc noc co se dala :D Smích smích smích a mám pocit že ještě nějakej smích :D
Nejúžasnější fotky a nejúžasnější videa :)

Co bych vám jinak ještě pověděla? :D
Rozhodla jsem se (zas a opět) že jdu hubnout :D A musí to jít stejně jako minulej rok, takže jestli nepůjde, jdu se oběsit, ale voda to snad jistí :D A taky ty nový kraťasy co jsem si včera impulzivně vystříhala z kalhot :D
Takže mi držte palce, ať mi tohle výjde, musí, páč jinak se jdu fakt asi zabít... :/

Inu nic, mějte se, smějte se a já se tu zase brzo oběvím :))