Září 2010

»Avec mon amour

30. září 2010 v 21:18 | Angelot |  Le petit carnet
A jelikož jsem strašný debil, a musím se teď tlouct do hlavy, vypustila jsem dny :D
Jak se mi tohle mohlo povést? :(
Každopádně, žádné v sobotu nic, v sobotu byl jeden z nejparádnějších dnů (omlouvám se, moc <3 Já komentovala dycky, co se dělo večír)
Kdo za mnou přijel? Aaano, Lucinka :) Moje kráska, jen aby bylo jasno <3
Andílek dostal krásnej dárek k svátku (náušničky, krásný, héč, závidtě!! :P), s kočkou obešla půlku Křenovic a hladově jsme se vrhly do vaření. Ha, by jste se z nás nevím co... tak dobrej oběd jste nikdo ještě nejedli, na to vemte jed!! :) Povedlo se a jak :) S plnými břuchy jsme se odkutálely k televizy, vybraly film - Pelíšky (klasika všech klasik) a šly udělat pohár. A jakej :D Půllitry od kofoly, do každého třetinu polárkáče, tunu jahod, mandarinek, lentilek, šlehačka, oplatky a posypat čokoládou! Nejlepší pohár co kdy kdo připravil. Ale nedokážete si představit jak těžko se pak šlo :D
Skoukly pelíšky, 3 díky upírů, probraly co se dalo, vyfotily co se dalo a vyrazily pomalu ale jistě na vlak. U vlaku "A kde si koupím jízdenku?" "Do prdele! Ne, trafika má zavřeno, na horní je to daleko! Do prdele!... Ty vole! Ve vlaku!" :D Tož jsem prožila menší infarkt :D
Na zastávce pár uměleckých podlampových a deštníkových fotek, pac a pusu a Lucinka mě opouštěla.

Odpoledne to bylo ale krásně strávený, záviďte! :* <3

PS: Ani nevím jestli mám dobře titulek.
PS2: Společné fotky ještě nemám :/ :D


»Le Septembre

30. září 2010 v 19:53 | Angelot |  Le petit carnet
Zdravím vás, zdravím sebe. Prostě zdravím :)

Protože když už nikdo, já si to tu jednou za půl roku po sobě přečtu a směju se :D

Tak co bych vám pověděla. Máme tu konec měsíce, tak si shrneme září, což? :D

»Say youll you haunt me // Stone Sour

30. září 2010 v 14:45 | Angelot |  La Musique
Mám ty kluky moooc ráda :)
A tahle písnička je úžasná, takže jsem si to nemohla odpustit a musím vám ji sem dát :)


»la jaquette

30. září 2010 v 9:37 | Angelot |  Le blog
http://defendre-sa-vie.blog.cz

Tak jsem ten blog zase převlíkla :D Zase :D Po roce :D
Ale tak, tady to stejně nemá komu vadit, ono si tu tak většinou jen bloguju sama pro sebe, ale mám potřebu, to taky říct :D :)
A otázka - proč takovýhle dezz??
Jednoduché - v první řadě - MODRÁ! - znáte snad krásnější barvu? Neexistuje. Modrá je, byla a vždycky bude nejkrásnější. Modrá obloha, mořská hladina, modré oči! :) Takže v tom, jakou barvu jsem měla jasno od začátku. A pak ta víla... nevím. Ty křídla, v tom jsem taky měla jasno, že budu mít křídla, jen otázka byla jestli - Anděl, drak a nebo víla. Tahle víla měla nejlépe modrej obrázek :) Nejlépe jsem věděla které detaily tady můžu vybrat :) No prostě u mě jednoznačně vyhrála :)

Tak doufám, že když tu občas někdo omylem nakoukne, že se mu bude alespoň ten dezz líbit :))

»Menší reklama

18. září 2010 v 20:30 | Angelot |  Angelot
Jakožto členka AD HOC teamu si sem musím hodit reklamu :D Tak se nezlobte :)

__flashReplacement__

»Bon soir

5. září 2010 v 21:11 | Angelot |  Le petit carnet
Brý večír :)

To máme ale krásný den :)
Tak jo, tak jo, hrabe mi :D
Asi mi vážně přeskočilo. Prostě blik a cvak. Stále nechápu sama sebe.

Mmm, to nic :D Jak se vám líbí ve škole? :D
Teprve 3 dny školy a já už jsem mrtvá :D Je to vážně katastrofa :D Ale co se dá dělat, alespoň máme krásný rozvrh :)
A už mám domluvený zpěv, už jsem měla jednu zkoušku, zítra solovku... paráda :) V dramaťáku novém jsem taky byla a dostala jsem scénař a budu hrát sexychtivou maniačku :D Prostě Anděl dračice :D Bude to sranda, to mi věřte :D

V pátek jsme slavili Davídkovo narozeniny :D Ehm :D Já nechtěla pít, on mě opil :/ :D A jak to taky pak dopadlo, že? :D Aj... všichni jsme dopadli moc krásně :D Ale parádně jsme si pokecali :D Celej večer jsme si povídali, paráda :) A pak chlapec přebral :D Domů jsme taky všichni došli :D (Anděl si hrál na dovážecí službu) Ale... aaa :D Nejlepší Pavel "Anděli, nekňuč, buď křič a nebo mlč" :D

Achjo... co si moje hlava myslí? Co si moje srdce myslí? Proč mám zazděný normální rozum. Vidím ho, a po tváři se mi rozlije úsměv. Sny se točí kolem něj. Neustále mi v hlavě straší. Je tak střelený a strašný, až je úžasný. Dotkne se mě, a mě se srdce rozbuší. Proč ale tohle všechno cítím jen já? Proč jen mě se podlamují kolena? Proč jen mě těší jeho úsměv. Proč něco necítí i on?

Proč mi tak hrabe? A... jak je to možné? Jak je možné, že když jsem byla přesvědčená o tom druhém, teď pochybuji? Proč mi neustále tak ubližují tím že jsou a zároveň mě tím tak těší a dávají mi jakousi sílu? Láska a nenávist mají k sobě opravdu blízko... proto jsem ráda že tolik nemiluju, protože je nechci začít nenávidět...

Protože jeho nechci začít nenávidět.

Tak jo, jdu spát :D Už vážně mělu děsné věci :D

Dobrou noc milánkové :* :)

»Vie

1. září 2010 v 20:40 | Angelot |  Le petit carnet
Ahoj! :)

Omlouvám se, strašně dlouho jsem tu nebyla, ale teď nějak... nevím, s radostí jsem vypla fb, po té co jsem si poslechla jednu písničku a zjistila, že ten kluk má pravdu ( http://www.stream.cz/video/510829-pisen-o-ceskem-facebooku ) a jsem tu. Už jsem pár dní přemýšlela, že bych se tu měla objevit, že mi to tu chybí. Začala jsem vzpomínat na doby, kdy jsem na blogu byla každý den, vždycky jsem měla co napsat, vždycky jsem se potřebovala o něco podělit s tou hrskou lidí, co tu byli a četli to. Měla jsem vytvořenej svůj vlastní svět, do kterého mi nikdo nekecal a bylo to vlastně fajn (ano, virtuální svět jako takový není uplně fajn, ale trocha ho snad neuškodí :) )

Tak teď abych ale popovídala k tomu, co se dělo ceeelý prázdniny, k tomu jak se cítím, no všechno to potřebuje ven :P
První týden prázdnin jsem jela na tábor jako instruktorka - měli jsme tam dvacet dětí a to ve věku asi 11 let +,- ... byla to paráda. Ty děti mě měly rády a já zbožňovala je. Byli úžasní, nasmála jsem se s nima jako blázen. S nima a se svým úžasným bratránkem, který byl se mnou jako instruktor a s nímž jsem po celý týden sdílela stan a smála se jak blbá. Je to nezapomenutelnej zážitek (A jestli vám sem o táboře píšu podruhé, tak se omlouvám :D )
Pak jsem se vlastně vrátila a usmířila s těma dětskama, jak jsem říkala. Bylo to skvělé, mít s kým chodit ven, trávit s nima většinu času. Cítila jsem se zase skvěle :)
Davídek - parchant - mě sice šikanoval, ale to on dělá furt, tak už si začínám zvykat :D
Pak jsme tu v srpnu měly hody - aaa, byla to parádní akce a Tadýsek (nejlepší kamarád a člověk, na kterého vživotě nedám dopustit, po té čím jsme si spolu prošli a hodně nás sblížili prázdniny) se mě zeptal, jestli s ním nepůjdu stárkovat. Odpověď je ano :D Jdu, jdu na hody... ano, těším se jako blázen :)

A teď co se mi nelíbí. Ten guláš v hlavě. Ten otřesný guláš. Aaa, ti kluci, to je na zabití, že? :D Ale já vážně, nechápu se. Perou se mi v hlavě dva a vyhrává ten, u kterého bych to za žádnou cenu neočekávala. Ale stejně je to fuk. Perou se jen v mojí hlavě, avšak ti skuteční jsou mimo můj dosah :( Tohle mě jednou zabije.

A nakonec to co mě tak rozproudilo a dodalo mi parádní náladu - zpívání. Miluju, miluju a miluju zpěv - vy už to samozřejmě víte, páč vám to cpu pořád dokola... aleee, dneska jsem zjistila, že mě čeká vystoupení 17. 9. v Křižanovicích a pak hned 2 v Brně :) Mmm, kdo příjde 9. 10. na svoboďák? :D No každopádně, učitel je ten nejlepší učitel, zítra máme zkoušku a mě bylo odpuštěno :D Mě, milé dcérečce :D Nechápu jak můžu být tak nadšená, ale prostě jsem, prostě to miluju a prostě bez toho nemůžu žít. ♥ Takže, říkejte si třeba že jsem blázen, ale já tím žiju!

No a nakonec nějakou písničku - téhle se teď nemůžu zbavit :))