Prosinec 2010

»Žij s tím, co máš

26. prosince 2010 v 21:18 | Angelot |  Le petit carnet
Baf bafíci :D 

Jak se máte? :) Jako co Ježíšek jste mi taky nikdo neřekli :D Žijete ještě? :D
Dobře, dobře, jsou svátky, pravda, kdo by seděl u počítače... (Já?!)

Ale tak jako víte co :D
Najednou mám pocit, že vánoce za chvilku končí a to chci jet ještě se spolužákama do čajky, za Ljottkou (konečně předat vánoční dárek :D :*) a pak silvestr a tak... a ještě toho bude moc :D A musím se začít učit a tak se mi nic nechce :D

Achjo, vlastně nevím co napsat :D
Dneska jsem zase chytla depku z té děsné postavy a stejně jsem si pak ty perníčky vzala :D No nepochopím se :D 
Ale ten titulek :D Achjo, tohle je schválně pod perexem aby slabší zaludky si nepozvracely počítače :D Ale já prostě musela :D Protože jak to říká nadpis "žíj s tím co máš" a já mám to co mám... 

»Ježíšek se taky zastavil

25. prosince 2010 v 12:25 | Angelot |  Le petit carnet
Ježíšek se asi zbláznil - jako každý rok :D
Dobře, zapomněl mi donést K. s mašlí :D Ale jinak se hošan vytáhl :)
Se ségrou začínáme vytvářet nový pokojíček :D Wohou, ta nová sedačka tam je prostě bombastická :D Taková černá s barevnými kolečky úplně johou :D 
Ale nejlepší dárek letos? Kačenka do vody! :D Anoo! Po té jsem toužila od prváku a bác, ve třeťáku je máááá :D :)
Taky ty svítivě zelené sluchátka - bože, po těch jsem toužila už tři měsíce, když mi u těch červených jedno přestalo hrát. Tak, ještě mi chybí do sbírky žluté :D 
Od ségry krásnou voňavku úplně - wuaaa :D 
Velká spousta klučičch triček (Sakra, jak v těch se nejlíp chodí :P), červenej župan, pár těch triček holčičích, pyžamo se sobem (nejúžasnější :D) a nejvíc nejlepší - šaty!! Šaty, které si hodlám vzít na školní ples a už teď se sakra nemůžu dočkat!! :) ) 
A pruhované barevné podkolínka, punčocháče, ponožky mi udělaly taky šílenou radost :D Ale ve škole se ze mě zase zblázní až příjdu jako blázen v kraťasech a pruhovaných punčocháčích :D 

Boože, Ježíšek je prostě machr :) 
Jak u vás?? :) 

»Veselé Vánoce :)

24. prosince 2010 v 11:22 | Angelot |  Le petit carnet
Všem přeji pohádkově krásné Vánoce. Bohatého Ježíška, doma klid. 
Nezapomínejte, že důležité nejsou dárky, ale důležití jsou lidé a zdraví. 
Pamatujte, že to největší bohatství, které máte, je váš život a dávejte na něj pozor.

Vánoce mají být svátky klidu, míru a usmíření, proto zakopejte válečné sekery a rozdávejte úsměvy na všechny strany. 

Šťastné a veselé! :)

»Neriskuj. Já ti ten jazyk fakt ukousnu!

23. prosince 2010 v 14:00 | Angelot |  Le petit carnet
Včerejší oslava Vánoc s děckama ze školy, stála doopravdy parádně za to :) 
Už ve škole to začalo hnedka ráno, toho tamto, Fernet, sekt, pivo, slivka :D A jedém :)
Odpoledne jsem přišla domů se zamotaným jazykem :D 
Do večera jsem vystřízlivěla a mířila jsem zpátky za nima :D 
Pizzerka fajn, pojedli jsme, popili jsme, pokecali jsme, zasmáli jsme se :) Tak jsem si dala dvě pivka a šlo se na čajku :) 
Wohou :D Od devíti skoro do jedenácti :D Paráda :) Prostě tam byl ten skvělej kolektiv, byla sranda, bylo o čem mluvit, byla vodárna, bylo to fajn :) 
A jak se nám tam všem ale pak chtělo spát :D Ono přeci jenom toho kouře a tak pohodlně se tam sedělo i leželo a všichni mírně přiopilí :D Krása :) Já teda ne, mě to ráno stačilo, já měla jen ty dvě piva aby bylo jasno teď :D 
No v jedenáct jsme došli na disku :D U nich jsem na disce byla poprvé. Jo, o nic jsem do teď, nepřicházela, měli pravdu :D Ach, ta hudba kterou nesnáším, nikde nebylo ani trochu klidu, nikde se nedalo pořádně vykládat a pak mě nasrali všichni, jak se furt rozprchávali a mě tam zůstávali věci na hlídání, tak jsem se nemohla nikam moc pohnout. Ale pak došel kámoš, kterého jsem neviděla rok :D Tak jsem s ním pokecala :D a potom pan K. :D 
To je kapitolka sama pro sebe a to tu nepotřebuji rozepisovat, jen musím říct, že včera to bylo jako dřív. A nikdy jsem nevěřila, jak kouzelná je pusa na čelo. A potvrzuji své tvrzení, že umí nejkrásněji líbat. Jinak hlášky a vtipné chvíle si zatím nechávám pro sebe :D A jo, titulek je taky jeho věta :D 

Nevím, prostě mám jen dobrou náladu, tak jsem se o ni chtěla podělit, než mě to zase opustí :)

defendre-sa-vie.blog.cz

»Fotím :)

21. prosince 2010 v 16:52 | Angelot |  La Graphique
Tak jsem si konečně přetáhla fotky z foťáku z dovolené a hážu vám sem něco málo, čemu jsem zase trochu upravila parametry :D 
Takže pokračování Croatia 2010 :)

defendre-sa-vie.blog.cz
defendre-sa-vie.blog.cz
defendre-sa-vie.blog.cz
defendre-sa-vie.blog.cz
defendre-sa-vie.blog.cz
defendre-sa-vie.blog.cz
defendre-sa-vie.blog.cz
Tak doufám, že se alespoň některé, alespoň trochu líbí :)
Upravovala jsem to včera v jedenáct večer :D

»Jen tak aby bylo jasno ;)

18. prosince 2010 v 17:02 | Angelot |  Le petit carnet
I po tom dodatku v minulém článku mám pocit, že ho nikdo nepochopil :D 
Takže, sice mě těší že ho vnímáte optimisticky, ale na vysvětlenou... před pěti týdny, asi jsem se vlastně pořádně seznámila s tím panem K., týden na to jsem si s ním něco začala a další týden na to už nic nebylo. 
Takže říkejme tomu "rozchod"... a já mám depku! :D Nejsem optimistická, ale v háji :D 
To bylo jen tak pro upřesnění. Jinak jsem se rozhodla tak nějak bojovat, takže to mi držte palce. 
Věřte mi, moje přání k narozeninám, kdy jsem mu popřála s modrýma králičíma ušima na hlavě nemá obdoby :D Vykouzlilo mu to nádherný úsměv a já byla spokojená. I přesto že už to bylo po tom "rozchodu" (kterej ani nebyl rozchod, prostě to vyplynulo)

Ale aby jste neřekli, že jsem strašná :D 
Tak jsem dneska došla k závěru, že pohádka "Hvězdý prach" je nejkrásnější pohádka, kterou jsem viděla :)
Taky fakt, že jsem se minulý týden v sobotu mírně přiopila :D Joo, měli jsme výroční schůzu s divadlem a tak nějak do mě to víno lili a lili, až jsem byla krásně veselá :D Úplně jsem to potřebovala, takhle vypustit :) 
Včera jsme měli ve škole florbalový turnaj :) Tatík (nejlepší kamarád ze sexty) se svou třídou to vyhráli s celkovým skóre 23:2 :D wohou, jsou prostě nejlepší :D No, naše holky to bohužel projely a kluci porazili akorát kvintu (Promiňte, ale tento fakt taky musím přidat. Jela jsem s kámoškou dom a přede mnou seděl spolužák. Tak jsme si začali povídat a říkám "Škoda, že nás nepustila profesorka na ten poslední zápas, jsem ho chtěla vidět." "Jo, to jsme hráli proti tomu tvýmu... ex." - nechápu, jakto že o tom všichni tolik ví. Mám pocit, že o tom ví všichni víc než já. A bolelo aji to tvýmu, aji následné ex.). A jsem zvědavá, jak dopadne úterní finále :) 
Včera jsem byla po strašně dlouhé době v klubu :) Pokecala jsem si s Leou a s Mattem, pak jsme šli ven odklízet sníh, takže solidní sněhová válka :D a pak jsem potkala 3 milované kamarády, tak jsem s nima ještě alespoň chvíli pokecala po dlouhé době :)

Jo, možná bych těch faktů našla víc, jako jednička z fyziky, za celé pololetí jen 3 trojky, na vysvědčení pár jedniček jinak samo dvojky. Takže škola v pohodě :) 

Inu nic, já si jdu dále depkařit, vykládat si se svým medvídkem a podobně :) 

Jo a na závěr má oblíbená hláška :D 

Byla jsem u K., všechno fajn, pohodička, krásná náladička, vyvalení na gauči. Krásná romantická chvíle (ano, fakt umí nejkrásněji líbat) a najednou zatroubí náklaďák, on zvedne hlavu a prohlási "Neruš blbečku!" :D Ano, miluju tu hlášku :D :) 

»Jestli to nebude láska?

14. prosince 2010 v 15:08 | Angelot |  Le petit carnet
Achjo, pěkně jsem se na vás v poslední době vykašlala, že?

Omlouvám se. Nějak jsem neměla chuť ani čas sem něco psát. Je toho strašně moc, škola, škola, kroužky. Neustále něco. 

Jak se máte bobani? 

Se mnou je to šílené. Jsem v tom (jak já to občas umím) až po uši ale (Jo, tohle jsem beztak už říkala) mám pocit, že je to v něčem jiné. Prostě, když jsem ho viděla poprvé, podlamovaly se mi kolena. Od první chvíle jsem zbožňovala jeho úsměv. Prostě jsem seděla v tom bufetě, se spolužáky a všimla si, že vedle nás sedí takový roztomilý kluk. Jasně, pokukovala, ale jinak jsem mu nevěnovala pozornost, neměla jsem nejmenší tušení kdo to je. A zničeho nic na mě začal mluvit. Celou hodinu jsme si povídali. Byl šíleně ukecaný, roztomilý a měl ten nejkrásnější úsměv i smích. To byla ta nejkrásnější chvíle, fakt :) Prostě taková kouzelná. 
Pak mi stačilo ho vidět a podlamovaly se mi kolena. Viděla jsem jeho úsměv a celý den mě už nic nerozházelo. 
Pak prostě vždycky v šatně, rozpačité úsměvy a pokukování jeden po druhém. Úplně jak z filmu :D 

Achjo, má nejkrásnější úsměv, nejkrásnější vůni, nejkrásnější pohled, nejkrásnější smích, umí nejkrásněji líbat, umí nejkrásněji vykládat, umí nejkrásněji potěšit, umí mě nejkrásněji rozesmát. 

A i přesto, že to všechno tak nějak skončilo, stačí mi ho v té škole potkat, stačí mi aby se na mě usmál a pozdravil a já se přistihnu, jak se culím na všechny okolo a cítím trochu štěstí. 

Chvílemi se mi chce plakat, chvílemi smát... ale převážně se směji. Uznejte - smích je ten nejlepší lék. A proto sice občas trochu ironie, méně citů, ale alespoň nemám zmáčený polštář :)

Chci ho ♥

A moc se omlouvám a nyní se jdu vrhnout na vaše články, páč už jsem tu opravdu dlouho nebyla a ještě jednou se moc omlouvám a všem moc děkuji :)

Dodatek: Stále mluvím o tom kvintánovi. A tohle je mírně nostalgický článek, kdy si stýskám tady, protože něco bylo a už není. 

»Nemastná, neslaná, úplně bez chuti

4. prosince 2010 v 19:27 | Angelot |  Le petit carnet
Název složky, který má jedna kámoška na fb u fotek. Dokonale mě momentálně vystihuje. 
Totálně bez nálady, totálně zklamaná, totálně podvedená a totálně využitá. 

Mít pocit, že jste někomu dělali zase jenom hračku, ne to vážně není hezký pocit. Kór, když to není poprvé. Mít pocit, že někdo se prostě chtěl jen na chvíli zabavit a vy jste byli blízko. Achjo... 

Ať jdou do háje. Proč ale já si je vybírám? Proč si naschvál vyberu hajzly a ty hodné posílám do háje. Jejda mane, Kuba, Jerry, Martin... tak hodní kluci, tak mě chtěli a já stejně šla do takových parchantů. 

Je mi na nic. Prostě už fakt nevím. Je tohle normální? Ve své podstatě stále nemůžu říct, že jsem s někým chodila, protože jsem dycky byla hračka. Dycky. 

Ani vlastně pořádně nevím co je to láska. Chci cítit to, co cítí ten druhý. 

Chci se jít zahrabat. Chce se mi jen brečet. A nevím komu to říct, s kým se o tom pobavit. Za kým jít pro pomoc, pro utěšení... protože... chovám se jak blbá puberťačka... Achjo, mě že má být za půl roku 18? Ale kuš. 

Nepotkalo mě štěstí. Potkalo mě další zklamání.

A je mi fuk, že teď vypadám jako ufňukaná blbka, ale já tomu a jemu věřila. 

Byla bych schopná napsat vcelku dlouhý seznam jeho nesplněných slibů za tak krátkou dobu. 

Nesnáším se.