14. prosince 2010 v 15:08 | Angelot
|
Achjo, pěkně jsem se na vás v poslední době vykašlala, že?
Omlouvám se. Nějak jsem neměla chuť ani čas sem něco psát. Je toho strašně moc, škola, škola, kroužky. Neustále něco.
Jak se máte bobani?
Se mnou je to šílené. Jsem v tom (jak já to občas umím) až po uši ale (Jo, tohle jsem beztak už říkala) mám pocit, že je to v něčem jiné. Prostě, když jsem ho viděla poprvé, podlamovaly se mi kolena. Od první chvíle jsem zbožňovala jeho úsměv. Prostě jsem seděla v tom bufetě, se spolužáky a všimla si, že vedle nás sedí takový roztomilý kluk. Jasně, pokukovala, ale jinak jsem mu nevěnovala pozornost, neměla jsem nejmenší tušení kdo to je. A zničeho nic na mě začal mluvit. Celou hodinu jsme si povídali. Byl šíleně ukecaný, roztomilý a měl ten nejkrásnější úsměv i smích. To byla ta nejkrásnější chvíle, fakt :) Prostě taková kouzelná.
Pak mi stačilo ho vidět a podlamovaly se mi kolena. Viděla jsem jeho úsměv a celý den mě už nic nerozházelo.
Pak prostě vždycky v šatně, rozpačité úsměvy a pokukování jeden po druhém. Úplně jak z filmu :D
Achjo, má nejkrásnější úsměv, nejkrásnější vůni, nejkrásnější pohled, nejkrásnější smích, umí nejkrásněji líbat, umí nejkrásněji vykládat, umí nejkrásněji potěšit, umí mě nejkrásněji rozesmát.
A i přesto, že to všechno tak nějak skončilo, stačí mi ho v té škole potkat, stačí mi aby se na mě usmál a pozdravil a já se přistihnu, jak se culím na všechny okolo a cítím trochu štěstí.
Chvílemi se mi chce plakat, chvílemi smát... ale převážně se směji. Uznejte - smích je ten nejlepší lék. A proto sice občas trochu ironie, méně citů, ale alespoň nemám zmáčený polštář :)
Chci ho ♥
A moc se omlouvám a nyní se jdu vrhnout na vaše články, páč už jsem tu opravdu dlouho nebyla a ještě jednou se moc omlouvám a všem moc děkuji :)
Dodatek: Stále mluvím o tom kvintánovi. A tohle je mírně nostalgický článek, kdy si stýskám tady, protože něco bylo a už není.
To je ozaj ako z filmu a poznám ten pocit...raz sa mi takisto páčil jeden chlapec, prihováral sa mi, usmieval sa a stále sme sa akoby tak náhodou stretli pohľadom...podlamovali s ami kolená keď som ho uvidela a cítila som ako sa červenám lenže nikdy z toho nič nebolo...možno kvôli mne že nijak extra som sa nesnažila...tak tebe prajem snáď ti to vyjde ;-)