Název složky, který má jedna kámoška na fb u fotek. Dokonale mě momentálně vystihuje.
Totálně bez nálady, totálně zklamaná, totálně podvedená a totálně využitá.
Mít pocit, že jste někomu dělali zase jenom hračku, ne to vážně není hezký pocit. Kór, když to není poprvé. Mít pocit, že někdo se prostě chtěl jen na chvíli zabavit a vy jste byli blízko. Achjo...
Ať jdou do háje. Proč ale já si je vybírám? Proč si naschvál vyberu hajzly a ty hodné posílám do háje. Jejda mane, Kuba, Jerry, Martin... tak hodní kluci, tak mě chtěli a já stejně šla do takových parchantů.
Je mi na nic. Prostě už fakt nevím. Je tohle normální? Ve své podstatě stále nemůžu říct, že jsem s někým chodila, protože jsem dycky byla hračka. Dycky.
Ani vlastně pořádně nevím co je to láska. Chci cítit to, co cítí ten druhý.
Chci se jít zahrabat. Chce se mi jen brečet. A nevím komu to říct, s kým se o tom pobavit. Za kým jít pro pomoc, pro utěšení... protože... chovám se jak blbá puberťačka... Achjo, mě že má být za půl roku 18? Ale kuš.
Nepotkalo mě štěstí. Potkalo mě další zklamání.
A je mi fuk, že teď vypadám jako ufňukaná blbka, ale já tomu a jemu věřila.
Byla bych schopná napsat vcelku dlouhý seznam jeho nesplněných slibů za tak krátkou dobu.
Nesnáším se.
Nebudu do tebe hustit falešný útěšný řečičky. Je mi to líto, zvlášť protože jsem si myslela, že vám to fakt vydrží, a tys s ním byla tak krásně šťastná :) Ale... třeba si to všechno vykládáš špatně. Třeba... Nevím. Ty tam jsi, ne já. Doufám, že se to ještě nějak vysvětlí a vyjasní. A jestli ne, víš, kdo máš hledat vrbu a klávesnici, na kterou se můžeš vyplakat (:D)...
Upřímně, nechápu, že taková úžasná holka jako ty můžu mít takovou smůlu na borce. Ah :/