Leden 2011

»Modrá je dobrá

29. ledna 2011 v 20:15 | Angelot |  Le petit carnet
Suns řekla "Změn si dezz" :D Tak jsem ho změnila :D Modrá je stejně nejkrásnější barva a má nejoblíbenější. A taky - v jednoduchosti je krása. A ano, jsem líná cokoliv měnit a prostě se mi to líbí. Je to prostě jasné, výstižné, jednoduché a pěkné :) 
Omlouvám se, jestli se vám to nelíbí, budete se muset smířit :D 

Jinak, sobota večer, za dnešek jsem se nic nenaučila, za zítřek nenaučím - parááda. Jakože, ani pořádně neskončilo jedno pololetí, druhé už dávno začalo, paráda, vážně. Nevadí. 
Taky mám pocit že jsem dlouho s nikým nemluvila - divné :D Nevadí :) Pozítří se do té školy dokopu :) 

»Spát a koukat a nic nedělat :)

28. ledna 2011 v 11:49 | Angelot |  Le petit carnet
Mmm, tak jsem si hezky vstala v 11 :D
Taková pohodička, nic se po mě nechce, nic nemusím. Sama doma. Hezky jsem si dala k pozdní snídani, brzkému obědu půllitr pomerančového džusu (Mmm, ňam :D), kouknu se na nový díl upíru, kouknu se na The Shining, abych udělala sobě i Davídkovi radost :D a pak půjdu asi ještě spát :D A je mi fajn :D
Ne dobře, na jednu stranu bych v té škole strašně chtěla být. Páč prostě... nevím, na jednu stranu je to divné, prostě mi vadí že neuvidím pana V. (Ano, podle Suns přejmenován, V jako Vocas :D) a taky neuvidím samozřejmě Suns a Broukovou. Pché. Hnusné jako. 
Ale zase, nemusím být v té škole každej den. Včera mě v tom krku faaakt bolelo. Teplotu jsem taky měla. A neuměla jsem ZSV, takže to bylo jasné. 
Inu nic, jdu zaspamovat Broukovou smskama a pak si udělám to klidné odpoledne :) 
Btw, 9! :D Musela jsem se pochlubit :D

»8!! Chápete? 8!! :D

26. ledna 2011 v 16:01 | Angelot |  Le petit carnet
Jsem na sebe děsně pyšná :D 
Dobrá, mohla bych být sakra pyšnější, kdybych nebyla blbá, ale fajn :) Od začátku školního roku jsem zhubla 8 kilo! 8! Ach, jak pekelně krásně to vypadá i zní. 8 :D 
Ach, ale nechci vědět, co to udělá po dnešku, když jsem toho už stihla toliko spráskat. Nenažranec Anděl :D Jistěě, pohodá Anděl, klidně se cpi dál :D 
Ale né, jako jde to pěkně :D Relativně :D 
Začala jsem orbitrekovat, bacha na mě :D Víte, jak má po tom člověk dobrou náladu? :D Nevíte co :D Zkuste to :D Vždycky z toho slezu a je mi tak parádně, že by jeden nevěřil :D Ale teda déle jak půl hodinky mě na tom nikdo neuvidí :D Zase tak si nefandím :D 

Jinak mě dneska děěěsně bolí ruce ze včerejší gymnastiky a z biologie jsem dostala 1-, ze zkoušení, páč já debil se nechám vyzkoušet s největší šprtkou ze třídy, co to měla nabiflený a profesor samozřejmě vždycky porovnává :D Takže v háji :D A na zítra se musím naučit poznávat savce :D Ti hlodavci budou sranda :D 

Btw, u tohohle se perfektně orbitrekuje :D Ano, pro ty co neví, poslouchám i Rock i Hip hop, ale bacha, jen ten kvalitní hip hop :D Hugo toxxxe, Rytmusa a tak bych zabíjela na místě :D
Ale oni, oni maj perfektní tracky :))


»Sedm: moje divy světa // úvaha

20. ledna 2011 v 17:21 | Angelot |  Le barbouilleur
Od té doby co jsem na gymplu se mi nepovedlo napsat slohovku na jedničku, až teď :D Profesorky komentář sice byl že je to patetické, sentimentální a překvapuje jí, jakej jsem pesimista, ale podle mě, je to pouze realistické :) 

SEDM: MOJE DIVY SVĚTA
… Občas vážně přemýšlím nad tím, proč je svět takový, jaký je. Proč mraky plynou po obloze, jak to, že motýli umí létat, či jak se krtek orientuje v podzemních chodbách bez kompasu. Ale nejvíce dumám nad lidmi jako takovými. Ta nejčastější a nejzákeřnější otázka je zase tady - PROČ? Proč jen jsou, jací jsou? A jací že to vůbec jsou?
   Jistě nejsem jediná, co se tomu všemu diví, nebo snad ano? Vždyť se na to podívejme. Lidé jsou plní zloby a závisti. Touží po vlastním úspěchu, bez ohledu na to, jak ublíží druhým. Slovo "ego" je všem více než blízké a sobeckost s ním jde ruku v ruce. Ješitnost, ďáblův nejmilejší hřích, ta přece číhá všude a je mocným nástrojem k manipulaci.
   Každý z nás je jako sklenice plná hněvu, která jen čeká, až na hladinu dopadne poslední kapka a onen hněv přeteče. Ani lenost či obžerství nám není cizí. Přeci jsme líní i chápat a přejídáme se falešnou chválou, která k nám jde ze všech stran, aby nás uchlácholila a též proto, že lidé jsou prostě falešní.
   "Půjč mi to prosím." "No, víš… nemůžu." Ne 'nemůžu', ale 'nechci' je to správné slovo. Lakomství pohltilo mozek všech, nedělíme se o nic a o nikoho. Ale sami stále chceme víc. Závist nás pomalu, ale jistě polyká. Ten chce to tričko, ten chce taky walkmana, ten chce vypadat jako on či ona a všichni chceme a tiše i nahlas závidíme štěstí a lásku.
   Nemáme proč, ale přesto jsme pyšní. Ovšem, kdo je člověk bez sebevědomí? Nic. Ale my jsme všichni nadutí jak pávi. Pýcha nás zaplaví ve chvíli, když jsme lepší než druzí, nebo respektive, když ostatní jsou horší než my (Lucifer, v knize 'Jiskra ve sněhu' od Dany Fišherové).
   A konečně smilstvo, hřích dnes již vůbec netajený.
   Vidíte, všichni patříme do pekla, nemám pravdu? Ne?
Ruku na srdce a pravdu na jazyk. Žádný z těchto hříchů vám není ani trochu blízký? A já říkám, že hned se sedmi máte co dočinění a všech sedm se vás jen tak nepustí. A proč?
   Jsme jenom lidé. Jsme jako malé bomby naplněné vztekem a negativní energií. Všichni nám lžou a my lžeme všem. Kolem jsou falešné úsměvy i falešní lidé, špatné pocity. A ano, všichni jsme takoví. (Kdo je tu bez viny, ať hodí kamenem). Ano, i já! Samozřejmě, že jsem hříšná, vždyť nejsem člověkem o nic méně než ostatní.
   Nicméně, tady se není čemu divit. Lidé jdou přeci s dobou. Lidé se jen nechtějí lišit. A - uznejte, vždy je třeba mít vše na koho svést - je tady sám ďábel, co nás nabádá. Takže ne, špatnostem světa se už opravdu nedivím.
   Největším divem vlastně je, že jsme se ještě nezabili. Tolik válek, tolik zla, ale stále jsme tady. Největším divem je láska samotná, v tomto světě. Ta schopnost vůbec milovat. Jak zdá se, ačkoliv má peklo naši hlavu, své srdce jsme si nechali. Div je, že stále hvězdy svítí.

   Divem je kouzelný pohled do očí, divem je krása polibku,
divem je, že furt svět se točí, divem je čistota prožitku.

defendre-sa-vie.blog.cz

»A mě svítí sluníčko každý den.

18. ledna 2011 v 17:19 | Angelot |  Le petit carnet
Zdravím pěkně :)
Jak se máme? :)
Pololetí se nám kvapně blíží ke konci - tfuj. Ale jako jó, možná budu mít vyznamenání (johou :D) a tak jako vůbec :) Tedy, kdo ví, jak dopadne biola, ale 5 jistých jedniček? No to je krása :D
Jinak k dnešku :) Dovalili jsme do školy, Boris v chemii dozkoušel a pak nás nechal učit se do češtiny. Há - čeština. No tu jsem napsala vážně horko těžko :D Ale něco jsem tam naškrabala :D Jsem si jistá, že když mi Cukrouš radil, tak jsem špatně rozuměla a napsala jsem tam zase nějakou šílenou koninu, takže se mi zase bude smát, jak jsem hluchá a jaký jsem pako :D 
Pak jsem si tak jako plánovala potkat pana K. a von nikde. Pche. Už jsem si aji začínala myslet, že není ve škole, páč jsem ho nepotkala ani o velké přestávce. Ale za to jsem si opět krásně pokecala se ségrou a jejími spolužačkami :) Už jsem si je stihla zamilovat. Hlavně slečna brouková, je má slečna brouková a to mi nevezmete :D :)
Há a pak jsem ho potkala. Ty brďo, on žije :D No nemálo jsem hleděla :D A další přestávku už za mnou konečně došel. Že mu to trvalo, parchantovi. A pak ještě tu další jsem s ním byla a bylo mi děsně fajn :) 
No a co že je debílek, no a co, že mu nestojím za blbou zkoušku. Úsměv stačí :)
No a pak ještě tělák, který vlastně nebyl tělák, páč jsme ho celý prokecaly s profesorkou, která byla mírně mimo, jak byla nemocná, s práškama a po decce vína :D 

Btw, taky tak nemáte rádi úterky? :D Já se vždycky nudím :D (↓)

defendre-sa-vie.blog.cz

»Pořád dokola.

17. ledna 2011 v 19:46 | Angelot |  Le petit carnet
Kluci jsou vocasi. (Suns - ty máš prostě pravdu :)) 
Ale prostě... ááá, chápe mě tu někdo? :D
Týden... celej týden byl na podělaným lyžáku. A... víte vy vůbec, co to bylo ho dneska po těch devíti dnech zase vidět? A ještě sms od kámošky "Konečně si můžeš sáhnout na kadeře, co? :D Užíj si to :D" Aaano, ta holka mě asi prostě zná! :) Celej den jsem se ho nemohla nabažit a hlavně že jsem byla s ním. 
Ty vole, vidíte to? :D
Kecy jak od pubertální blbky :D 
Ano, je to v háji. 
Ale... to by jste museli vidět. Prostě - jeden úsměv a dobrá nálada na celej den. 

A... teď na mě padá depka. Jak jsem to tak krásně napsala, tak to tak krásné vlastně není. Vlastně je to o ničem. Achjo. Já chci. 

»Co? Nechápu!

14. ledna 2011 v 23:55 | Angelot |  Le petit carnet
Jestli někdy něco nechápu, tak právě teď. 
Ale prvně - tento týden byl šíleně dlouhej, nudnej, utahanej a... dobře, dobře, přiznávám se, stýská se mi, jen už do mě nehučte. Děsně se mi stýská. Jsem zamilovaná... ty vole jo, ty vole fakt. A oni si odjedou na týden na lyžák :D
Ale v pondělí už je zase ve škole :) Ale! 
Plus tohoto týdne? 
Ve středu, Brno, Fléda a Iné Kafé!!! Miluju je ♥ :) 
Předskokani "Johny said the number" - luxusní kapela, doporučuji :) Na bandzone i na youtube najdete ;) 
Ale co že to nechápu. Kdo už tenhle blog zná dlouho si možná pamatuje jednoho slavného kluka Matteho, do kterého jsem byla šíleně zamilovaná taky docela solidní dobu. Pána jsem přestala asi bavit. Je to rok zpátky. A on ten pán se teďka začne snažit. Náhle. Nechápu. Nepobírám. Nevím co to má znamenat. A taky mám velký problém se říkáním slova "ne". Neumím odmítat lidi, můj obrovskej problém, takže tohle bude ještě vtipné. Opět prosím, držte mi palce :)

»Nejsou, nebyli, nebudou...

5. ledna 2011 v 20:54 | Angelot |  Le petit carnet
Mám spoustu věcí, co bych chtěla někomu říct. 
Ale nevím, komu je říct. 
Asi je nemám úplně komu říct. 
Nevím, koho by to vlastně zajímalo. 
Vlastně nerada začnu mluvit o sobě, když mi někdo jiný vykládá o svém štěstí, či smutku. 
Fakt, že rádoby nejlepší kamarádce jsem nic neřekla už víc jak měsíc, protože mi ani nedá přiležitost, je fakt smutný fakt. Pro mě ano. 
Fakt, že chytám depresi ze štěstí ostatních taky není dvakrát veselý. 

Jsem fakt tragéd! :D

Ale každopádně, nemám to komu říct a vlastně to asi ani nechci pořádně nikomu říct. Protože mi všechno teď přijde tak krásně kouzelné. Cítím se šťastná a cítím se krásně. Protože teď jsou to takové krásné momenty. Totálně nejisté... respektive vím, že to nikam dál nepůjde, ale je to krásné. Je to ta nejistota, která mi kouzlí úsměvy a která do mě zasazuje život. 

Pau broukové. 

»Hlava v oblacích... nohy padaj na zem.

3. ledna 2011 v 20:45 | Angelot |  Le petit carnet
Ach, nevím čím to je. 

Tím že jsem ho dlouho neviděla? Nebo tím, že byl dneska opravdu nějaký... jiný?
Nevím, ale mám krásnou náladu. Prostě, tak mě potěšilo ho vidět. A ne jednou! Chápete? :D
Nechápete. Když jsem ho potkala o velké přestávce, pohoda. 
Když za mnou došel další přestávku čuměla jsem. 
Když jsem další přestávku s ním a jeho spolužačkou šla dolů a říkám "Nechcete se mnou jít ještě do šatny?" "Asi ne." tak jsem šla sama. Odnesl si kabelu a šel za mnou!
A pak cesta ze školy - šel se mnou. 
Prostě... já nevím. Úplně. Achjo. Dneska prostě jak dřív. Dneska krása. 
Dneska se zase usmíval tím svým krásným úsměvem, dneska mě zase celý den lechtal, dneska se zase choval tak hezky přitrouble, jako malé dítě, dneska to byl zase on. 
Tak jo. Teď čekat, až zaklepe melancholie na dveře. 

Jinak k prázdninám.
Parádně jsme se střískaly se Soničkou, probraly celou abecedu a bylo nám fajn. 
Byly jsme v čajce ještě s dalšími :) Paráda :)
Konečně jsem se zase viděla se Ljottkou :) :* Nejkrásnější šálu od ní mám aby jste věděli :)

Cya :)


»Ještě jahodu a jsem dokonalá!

1. ledna 2011 v 19:04 | Angelot |  Le petit carnet
Silvestr!!! :D

Ahoj, prťata!
Tož! Jak jste oslavili toho Silvestra? Povídejte, přehánějte! :D
Doufám, že jste moc nezvraceli, nebyli moc opilí a že si alespoň polovinu svých zážitků z předešlé noci a dnešního rána pamatujete :D

No a já a Silvestr? :D
Slavila jsem s tou mou nejlepší partou :) Kámoš má prostě hodnou mamku a nechala nás chlastat u nich doma :D Oujéé :D 
Kdyby jste viděli ten stůl zaskládanej těma flaškama :D Tfuj, teď se mi z toho zvedá žaludek :D
No začali jsme slabým amundsenem, pak někdo otevřel rum a pak to šlo samo :D 
Ano, všichni se mi tam střískali jak hovádka :D 
Anděl nejstřízlivější, ale pohoda :)
Ve výstřihu mám podpis kamaráda a nemám nejmenší tušení jak se tam dostal. S tím kamarádem jsme dalšímu kamarádovi vytvořili krásnej šokovanej výraz, když po té co nás neustále štvali s tím, že J. se vsadil s K., jestli se vychrápu s P. nebo M. o kilo, tak že ať M. tu sázku vyhraje :D 
No a my nakonec vlezli kámošovi do postele a ten jak došel a viděl nás, tak chytl tak krásnej výraz, zakoktal se, nevěděl, čuměl, ukazoval na nás a nechápal :D Ten výraz byl naprosto k nezaplacení a kouzelné když pak M. ještě vyletěl z postele a začal na něj řvát, co tam dělá :D 
Hahá :D Ať nám někdo zkusí říct, že nemáme smysl pro humor :D 
O půlnoci jsem za novoroční pusu dostala šampaňské za triko :D A když jsem si šla stěžovat za dalším kamarádem, že mě ten blb polil, vylil mi to šáňo za triko taky :D Takže jsem tam o půlnoci chodila po venku a nějak se snažila sušit triko :D 
Pak mi M. nabídl svoje, ale opravdu jsem si nemohla jeho tričko půjčit a on furt nechápal, že se do toho nenarvu :D
Jako každou akci jsem s R. vedla hádku o tom, jestli mě unese nebo neunese... unese :D 
No, pár se nám jich samozřejmě poblinkalo, pár nám jich tam usnulo a Anděl byl prostě nejstřízlivější :D 

Akce to byla parádní :)) 
Akorát ještě teď jsem tím šampaňským cítit - možná jsem si neměla brát to polité tričko :D NM. 

Inu nic bobani - Šťastný nový rok a ať je lepší, než bude!! :)