Jistě nejsem jediná, co se tomu všemu diví, nebo snad ano? Vždyť se na to podívejme. Lidé jsou plní zloby a závisti. Touží po vlastním úspěchu, bez ohledu na to, jak ublíží druhým. Slovo "ego" je všem více než blízké a sobeckost s ním jde ruku v ruce. Ješitnost, ďáblův nejmilejší hřích, ta přece číhá všude a je mocným nástrojem k manipulaci.
Každý z nás je jako sklenice plná hněvu, která jen čeká, až na hladinu dopadne poslední kapka a onen hněv přeteče. Ani lenost či obžerství nám není cizí. Přeci jsme líní i chápat a přejídáme se falešnou chválou, která k nám jde ze všech stran, aby nás uchlácholila a též proto, že lidé jsou prostě falešní.
"Půjč mi to prosím." "No, víš… nemůžu." Ne 'nemůžu', ale 'nechci' je to správné slovo. Lakomství pohltilo mozek všech, nedělíme se o nic a o nikoho. Ale sami stále chceme víc. Závist nás pomalu, ale jistě polyká. Ten chce to tričko, ten chce taky walkmana, ten chce vypadat jako on či ona a všichni chceme a tiše i nahlas závidíme štěstí a lásku.
Nemáme proč, ale přesto jsme pyšní. Ovšem, kdo je člověk bez sebevědomí? Nic. Ale my jsme všichni nadutí jak pávi. Pýcha nás zaplaví ve chvíli, když jsme lepší než druzí, nebo respektive, když ostatní jsou horší než my (Lucifer, v knize 'Jiskra ve sněhu' od Dany Fišherové).
A konečně smilstvo, hřích dnes již vůbec netajený.
Ruku na srdce a pravdu na jazyk. Žádný z těchto hříchů vám není ani trochu blízký? A já říkám, že hned se sedmi máte co dočinění a všech sedm se vás jen tak nepustí. A proč?
Jsme jenom lidé. Jsme jako malé bomby naplněné vztekem a negativní energií. Všichni nám lžou a my lžeme všem. Kolem jsou falešné úsměvy i falešní lidé, špatné pocity. A ano, všichni jsme takoví. (Kdo je tu bez viny, ať hodí kamenem). Ano, i já! Samozřejmě, že jsem hříšná, vždyť nejsem člověkem o nic méně než ostatní.
Nicméně, tady se není čemu divit. Lidé jdou přeci s dobou. Lidé se jen nechtějí lišit. A - uznejte, vždy je třeba mít vše na koho svést - je tady sám ďábel, co nás nabádá. Takže ne, špatnostem světa se už opravdu nedivím.
Největším divem vlastně je, že jsme se ještě nezabili. Tolik válek, tolik zla, ale stále jsme tady. Největším divem je láska samotná, v tomto světě. Ta schopnost vůbec milovat. Jak zdá se, ačkoliv má peklo naši hlavu, své srdce jsme si nechali. Div je, že stále hvězdy svítí.
Divem je kouzelný pohled do očí, divem je krása polibku,
divem je, že furt svět se točí, divem je čistota prožitku.

Krásná úvaha :)) Taky se tomu všemu občas divím,nejsi jediná taková "divící se" :D
btw: jojo,taky nechápu,ale někdy mě to docela dost štve,jinak děkuju za gratulaci,snažím se.. :D ;DD