Duben 2011

»Velikonoce ♥

27. dubna 2011 v 17:47 | Angelot |  Le petit carnet
Ahoj, už se vám po mě stýskalo? :D Ovšem že stýskalo, každému se po mě stýská, každý miluje mé články :D
Děcka, já jsem nějaká nabitá, což je nějaké divné :D Protože, abych vám to vysvětlila :D
Prázdniny byly naprosto luxusní! Středu, čtvrtek jsem vám napsala, v pátek jsme měli generálku a v sobotu? Velkej den!
Na Svoboďáku parádička jak prase! Odzpívali jsme to krásně, došel se na mě kouknout nejlepší kámoš s přítelkyní a ještě jeden kamarád. Bylo to úžasné, když jsem věděla, že tam je někdo proto, aby mě podržel :) A večer premiéra!
Foniatrička mi řekla, že mám divadla nechat, jestli chci pokračovat ve zpěvu. A já vám říkám, že na to seru, protože to byl zážitek jako prase. Něco úplně jiného, než když jsem chodila do malého dramaťáku s malými dětmi. Tohle, tohle bylo něco úžasného. A dokážete si představit ten pocit, když rozesmějete publikum? Když ho dojmete? Když se jim líbíte a sklidíte ten obrovský potlesk? Tu pochvalu od všech okolo, že za ten rok jste udělali vážně pokrok?
Šťastná jako blázen! ♥
No do tří do rána jsme slavili :D Taky parádička samozřejmě :)
V neděli jsme to tam šli poklidit, tak jsme tam pak s kámoškou zůstaly, daly si vínko, pokecaly... parádička :)
No a večír k dědovi, až do pondělí do poledne.
Odpoledne konečně doma, odpočinek.
V půl dvanácté mi psal kámoš :D Ha, ještě ve třičtvrtě na dvanáct se stavil mě zmrskat, abych nebyla prašivá a byla mladá, krásná, zdravá (já nevím, proč že mě to má vlastně mlátit, každej říká něco jiného :D), nalila jsem mu panáka jedné pálenky a do jedné jsme si pak povídali a popíjeli čaj. Bože, to byla taky šílená paráda :)
Úterý jsem sím pěkně nedělala vůbec nic :D A dneska.
Došli nám do školy soudci :) Fájne. Navíc jsou přímačky, takže rozvrhy pomotané, vyučování zkrácené :) Ve škole dneska paráda :)
No a odpoledne? No přece se nebudu nudit doma, tak jsem psala Vocasovi, páč měli zrovna počítače. Tak jsem mu oznámila že jde ven, on že ne, já že jo. Sedla jsem na vlak a dojela jsem. Ale on furt že ne. Tak jsem psala kámošce, ta že jo, že půjdeme do té čajky. Jenže ji maminka nezvedala telefon, tak mi odjela. Stavila jsem se teda za ním. Na 15 minut jsem ho dostala před barák. Dvacetkrát jsme se poslali do prdele, zjistila jsem, jak jsem otravná a děsná a jako jo, bylo to fakt moc fajn.
A já bych teda měla být nasraná.
Zatím to nepřichází.
Ale těším se, až to příjde, páč to se budou skvěle psát básničky nebo tak :))

A jaké jste měli vy velikonoce? :)

Btw, musím se pochlubit :)



Kdyby někdo měl zájem tak http://angel-a-lot.deviantart.com/ (Jsou tam nějaké nové :) Btw, někdo z vás má dArt? :))

»Štěstí bez lásky... ?

22. dubna 2011 v 12:23 | Angelot |  Le petit carnet


Tak přemýšlím a přemýšlím... jsem šťastná? Mám pocit, že... ano :)
Já nevím. Prostě. Vocas je vocas. Chovat se ke mě neuměl a já už nevím, začínám se probouzet ze svého naivního snu a sundávám ty růžový brýle, které jsem měla několik měsíců, kdy jsem naivně doufala, že by něco.
Ale jinak... když to tak shrnu, zamilovaná nejsem (kromě mě samozřejmě :D A toho narcisa :D). Ale ikdyž nejsem zamilovaná, tak jsem šťastná :)
Ve středu jsem byla s holkama v čajce - parádička, včera s Broukovou v Brně - úžasně úžasné (a potkaly jsem fajn sympatického typana, co se nám děěěsně smál :D) a večer zelenej čtvrtek s parto. Bože, konečně jsem normálně mluvila s tím nejlepším kamarádem, konečně jako dřív. A nedokážete si ani představit, jak jsem byla šťastná.
A co že mi teď chybí ke štěstí? Stoprocentně zdravý krk a znalost textů na zítřejší vystoupení na Svoboďáku :)

»Víc už ne

13. dubna 2011 v 21:52 | Angelot |  Les Poémes
Tváře bílé jako stěna,
pod vodopádem bílá pěna.
Jiskra v oku vyhaslá,
na jeho srdci závislá.
Všude rozevláté vlasy,
skrze listí slyšet hlasy.
Pery křídou zbervené,
měsíc barvy nádherné.
Tělo krásné, bezvládné,
a hvězdy šeptaj "víc už ne".





Enjoy :)

»Promiň, ale ty jsi taky nic neřekla...

10. dubna 2011 v 11:16 | Angelot |  Le petit carnet


Au! Tohle bolelo. Ale ano, mám v tom jasněji. Hahá. Vlastně asi ne. Spíše mě utvrzuje ve své debilitě. Jak mě ve středu naštval, když jsme měli jít spolu odpoledne ven já si s ním o všem chtěla promluvit, ale on je asi nemocinkaný. Ach bože, rýmička. Ne, stavit jsem se za ním taky nemohla, že není doma. Potom byl. Ale dobře, když nešel ven, tak já už to dál nevydržela a šup fb a už mu píšu. A co se nedozvím.
Vlastně jsem mu řekla, že by mohl být schopný říct, že ven jít nechce, když nechce a né se vymlouvat. On že by to říct dokázal, ale nemá důvod to říkat, když to není pravda. Ahá.
Když jsem mu řekla, že my mohl v tom listopadu říct alespoň něco, třeba jen "Promiň, ale s tebou vlastně nechci být." nebo cokoliv, abych se necítila jak totální kretén a nevěděla která bije, řekl mi, že v tu dobu si to potřeboval ujasnit v hlavě a pak se rozhodnou a že se omlouvá, ale že já jsem přece taky nic neřekla." Ehm, pardon - jsem já ta, co z toho couvala?
No a třetí nejdůležitější fakt "Zase jsem si říkal, že starší... " ahá. Jsem na něj stará :D Ne, že krom jedné byly všechny jeho holky starší a nikdy to nevyšlo, tak se bál, že nám by to taky nevyšlo. A tomu říkám jak? PITOMEC.
Bože, jak do breku mi z něj bylo. A furt cítím spoustu vzteku a smutku.
Asi jsem k němu fakt něco málo cítila, nebo co. :D

Ale přejděme k lepším tématům. Včera dojel J.! Jeden z těch nejlepších kamarádů a včera jsem byla zase s partou venku. Bylo to trochu zvláštní, být s nimi po čtvrt roce, ale značně uvolňující :)

A pak ještě musím vysvětlit všem, kteří si kdy mysleli, že bych něco kdy měla, nebo chtěla mít s R., že to tak není! :D Prosím pěkně, je to kamarád, kamarád, co mě učí fotit a co si s ním občas pokecám, ale upřímně, představa být s ním se mi doslova hnusí. Jen tak, aby nás už nikdo prosím nespojoval dohromady :D

Inu nic, fyzika volá :) :/