Tváře bílé jako stěna,
pod vodopádem bílá pěna.
Jiskra v oku vyhaslá,
na jeho srdci závislá.
Všude rozevláté vlasy,
skrze listí slyšet hlasy.
Pery křídou zbervené,
měsíc barvy nádherné.
Tělo krásné, bezvládné,
a hvězdy šeptaj "víc už ne".

Enjoy :)

v básničce máš nějaké krásné obraty... moc se mi líbí... a fotka krásně doplňuje celou atmosféru.
jen se mi moc nezdá ten obsah - nesmutni, bude zase líp, i kdyby to teď třeba nevypadalo. je nějaký divný období a všechno se zdá horší. u mě je to to samý ;)
krásná básnička a fotka též :))